Falešný hráč

Waldemar Matuška

C#mJsou tóny,kterHé se ztrácejí
C#mkrátce, krátce G#zní,
má C#mláska pláče a Hzdá se jí,
že C#muž mě AnevěG#zní.
Jsou Atóny, C#mkteré se F#mozvou a
F#m7nedozní, Dzní Hmvážně AkrátE7ce,
má Aláska C#mpláče a F#mje z toho
F#m7nervosní, Dříká, Hmže jsem AzrádG#7ce.
Ta C#mdívka nejdřív mě Hspoutala
jak C#mvězně v náruG#čí
C#mteď je beze mne Hzoufalá,
snad C#mjí to ApoHu_C#mčí.
Snad utiF#ší AkráG#sný C#mpláč,
až pochoF#pí, Aže G#jsem C#mhráč.
Já blázen o její lásku hrál
hru mírně hazardní
a pak jsem o výhru málo stál,
jen málo, jen pár dní.
Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně
né právě správně
a když jsme jednou šli za město na třešně,
líbal jsem jí v trávě.
A tam se z ní stala má milá,
na krátko, krátko jen,
i když mě svou vůní zmámila,
já byl spokojen.
Snad utiší krásný pláč,
až pochopí, že jsem hráč.
Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní.
HMá C#mláska pláče a Hzdá se jí,
že C#mzas mě uHC#mzní.
Ví, že jsem F#jen AG#dný C#mhráč
a zvítěF#zí AkráG#sný C#mpláč.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:54.72+00:00
Výsledky hledání: